Již po dlouhé časy krajem kolovaly zvěsti o nezměrném bohatství, jež se má skrývat na palubě Černé perly. Ale mělo to jeden háček, nikdo totiž nevěděl, kde ta Černá perla je.

Když se objevily náznaky, že bychom se k ní mohli dostat, začal závod všech důležitých evropských mocností. Portugalci naložili palubu portským vínem, Angličané se rozhodli vystoupit ze všech unií a hrát sami za sebe, Italové začali křičet a Francouzi vytáhli na stěžeň bílou vlajku – zkrátka všichni co nejrychleji vyrazili do Las Palmas, kde nás již čekal El Capitano s informacemi.

Pod jeho vedením jsme přepluli nebezpečný Atlantik, kde jsme se potýkali s navigačními problémy i Olihní beznaděje, abychom dorazili do Havany. Zde nás měl čekat starý El Capitanův parťák/sok, starý násoska Hubertus, který by měl vlastnit mapu vedoucí k Černé perle, ale mělo to jeden malý problém: Byl zavřený ve vězení. A ač se nám ho podařřilo dostat ven, narazili jsme ještě na jeden malý problém: Měl jen čtvrtinu mapy, zbytek prohrál v kartách.

Vyrazili jsme tedy pro zbytek za berentzenem posedlým Flintem, takzvaným Flinkem, papouškem Ovčáčkem kapitána Zemana a příšerou s takovejhlema tesákama. Pomocí pašeráků, odposlechu a svatého ručního granátu se nám podařilo vše získat, takže po doplnění zásob rumu a svrhnutí kubánské vlády jsme mohli přes objížďku skrze Ostrov Psyrén do střední Ameriky.

Tam všichni čekali Černou perlu. Ale nikdo tam nečekal španělskou inkvizici! Protože její hlavní zbraní je překvapení a strach… Její hlavními dvěma zbraněmi jsou překvapení a strach… A nemilosrdná výkonnost… Jejími třemi… Ale to je jedno. Zkrátka cestu k Perle znali jen Aztékové v čele s šamanem Ikatokem Tepoli, ale ti byli v područí španělské inkvizice. Jak už bývá zvykem, velkolepé finále nemohlo skončit jinak než poražením Španělů a osvobozením Aztéků, s čímž bylo spojeno i získání zlatem naložené Černé perly. A to každý čekal.