- Název: Kesýtonský případ
- Datum konání: 27. 6. – 11. 7. 2020
- Místo: Keblov
- Plná fotogalerie
Letka našich detektivů přistává na Kesýtonu – planetě, která se snaží svá tajemství udržet zuby nehty; tajemství o tom, že se celá planeta nachází pod vládou Jeklevy Sučipy, nebo že se každý obyvatel Kesýtonu musí denně pomazávat banány, jinak by zemřel na záhadnou rakovinu kůže. A na takovém místě hledáme práci jako začínající detektivové.
Naštěstí to ale není tak těžké. Ježto banány představují tak výjimečnou, vzácnou a potřebnou surovinu, bují s nimi černý trh. Jak lépe tedy prorazit jako začínající detektivové než tak, že zatneme jednomu takovému banánovému gangu tipec? Bude zapotřebí spousta manévrů, špinavých triků a hry na obě strany, ale nakonec vše klapne, past sklapne a sklapnou i mříže vazby, v níž bude díky nám Šéf Banánového gangu čekat na krutý soud.
Jako detektivní kanceláře s takovou reputací si už můžeme dovolit kdeco – například vzít zakázku na vyřešení něčeho, co se zprvu může zdát trochu banálně, ale nám to nevadí – právě protože už se nemusíme strachovat, že bychom zapadli. Do přední výstavní síně Kesýton Gallery se někdo vloupal, a ukradl obraz. Jaký? Kdo to byl? To musíme zjistit. Možná jde o vládní zakázku, možná ne; sami nevíme, ale do případu se vrháme po hlavě.
Napadá nás, že to musel udělat někdo, kdo se ten den v galerii objevil, tak projdeme instáčky s heštegy #kesytongallery. Tam najdeme i uživatelku Gatto Negro, Černou kočku, Zápletku G., dceru majitele galerie. Kontakt dobrý, ale jako by toho nebylo málo, svěří se nám, že jí zmizel otec. Případ se začíná zamotávat.
Přes otcův zašifrovaný harmonogram zjistíme, že rád vstával pozdě a bez rozcvičky a že každý den poslouchal v učitý čas Blaníček. Jde o stopu? Má snad jeho chronická lenost co do činění s jeho zmizením? Nebo Blaníček? Rozhodli jsme se vsadit na tu méně pravděpodobnou, druhou možnost, ale protože se táborníci na nástup vždy loudají, zprávy jsme si poslechnout nestihli, a slyšeli jsme jen závěrečné „a to je konec dnešních zpráv“. Klasika. Ty nástupy musíme do dalších roků už vážně zlepšit.
Chceme-li si tedy poslechnout, co že v té reportáži bylo, nezbývá nám než se do rozhlasové stanice vloupat a nahrávku si vyslechnout z archivu. Když zjistíme, kde Blaníček sídlí, počkáme na roušku tmy a vrhneme se na to. A co čert nechtěl, zjišťujeme, že jsme celou dobu byli dobrými sluhy zlého pána – jde o zašifrovanou zprávu odboje.
Odboj se rozhodneme kontaktovat. Tam se dozvídáme klasické odbojové věci – všichni nám lžou, a vláda nám lže nejvíce. Vše, co jsme věděli, byly lži. Atd. atd. Ale nejspíše mají pravdu. Vláda diktátorky Jeklevy Sučipy opravdu nepůsobí dobře, a přes jejího syna se dostaneme k informaci, že to ona ukradla z galerie onen obraz, v němž se nachází zašifrovaná zpráva o tom, jak vysadit vlastní banánovníky.
Obraz získáme rozšifrujeme, a s pomocí Šéfa Banánového gangu, kterého musíme před soudem očistit ze všech obvinění, získáme semena banánovníků. Konečně můžeme zasadit vlastní banány a můžeme žít bez toho, abychom kupovali předražené banány Sučipina banánového monopolu. Svoboda je na dosah ruky. Stačí svrhnout Jeklevu a vyhlásit první svobodné volby. Sláva! A obyvatelé Kesýtonu si, poprvé ve své historii bez diktátu, zvolili: [ZDE LASKAVĚ PROSÍME VELEVÁŽENÉ ČTENÁŘE, NECHŤ SI ZVOLÍ IDEOLOGII, ANA VYHOVUJE JEJICH BLAŽENÉMU SVĚTONÁZORU].
